Technologie jaderného štěpení je jediným životaschopným zdrojem získávání elektřiny bez uhlíkové stopy, který je dnes k dispozici. Realizace potenciálu této technologie v boji proti globálním klimatickým změnám vyžaduje podstatné zlepšení technologického i ekonomického výkonu reaktorů nové generace. V porovnání se stárnoucími reaktory současnosti nebo s jinými nízkouhlíkovými zdroji energie nabízejí koncepce pokročilých reaktorů mnoho výhod v oblasti bezpečnosti, nákladů na uvedení do provozu a konkurenceschopnosti.
Před zprovozněním nového jaderného reaktoru je nutné provádět rozsáhlé simulace, které prověří bezpečnost a ekonomickou životaschopnost nových konceptů a zároveň urychlí zdlouhavý proces licencování. K tomu jsou potřeba simulační nástroje, které dokáží efektivně a přesně modelovat vícerozměrná proudění a tepelné chování. Tyto nástroje by měly být schopny reprezentovat veškeré složité systémy reaktoru v podobě „digitálních dvojčat“ nebo „virtuálního modelu reaktoru“.
